Poslední letošní závod seriálu Volný pohár ČR, který se jel v okolí Litoměřic, se i přes technické potíže s autem a několik komických situací, nakonec velmi vydařil.
Do Terezína, kde byla umístěna servisní zóna, jsme vyrazili brzy ráno v sobotu. Tentokrát se netradičně konaly 2 rychlostní zkoušky v sobotu večer za tmy v kasárnách v Litoměřicích a dalších devět (3x3) RZ pak v neděli přes den v okolí Litoměřic. Všechno vypadalo báječně - auto fungovalo, ostatně přesně tak dobře, jako to dělá vždy před závodem, byla příznivá předpověď počasí a dobrá nálada.
Ta dobrá nálada nás ovšem přešla těsně předtím, než jsme měli vyrazit na první RZ v sobotu večer. Chviličku před startem, kdy už téměř všichni od nás z depa odjeli sledovat auta na trať a zůstali jsme s Petrem sami poslední u auta, navlečeni v kombinézách. Přijdu k autu a říkám Petrovi: "Hele, proč jsou klíče v zapalovaní?" A on že v pořádku, že je tam připravil, abysme je nehledali. Tak mu říkám, že OK, ale že auto je zamčený. Kdo zná Petra, umí si představit jeho výraz, tyhle situace nesnáší a vždycky začne nadávat a běhat, hrozně zvážní a to k němu moc nepasuje. Takže jsem se musel smát. On tam lítal a křičel "Hele, Míro, netlem se, ty v**e, tohle není pr**l!" Popadnul dva nejvetší šroubováky, co našel, a začal je cpát mezi rám střechy a dveře, aby je odpáčil. Jelikož je náš závodní John Deere (tak přezdíváme Fábii) stále v hodně komfortní výbavě a nechybí mu dálkové ovládání a centrál, jak se na správného závoďáka sluší :), plán byl, že Péťa odpáčí dveře a já tyčí zmáčku odemykací tlačítko na klíčích v zapalování. No... ...nevyšel tak úplně. Jirka Franc z druhé strany od spolujezdce sice solidně navigoval, když jsem prostrkával tyč skrz věnec volantu směrem k zapalování, ale nakonec se ozval přesně ten zvuk, co jsme slyšet nechtěli - zvuk klíčů padající na podlahu před řidičem. Už jsme přemýšleli, jak co nejrychleji odřízneme zadní plexi okno na pátých dveřích a jak ho pak na závod přilepíme, když jsme si všimli, že se klíče válí asi 5cm od ucpávky v podlaze - takže jsem si lehl pod auto a s prstem ve tvaru periskopu lovil klíče skrz díru po vyražené ucpávce v podlaze. Nakonec to dobře dopadlo a auto cvaklo a odemknulo se. Uf.
Vyrazili jsme do prvnich dvou nočních RZ v areálu kasáren v Litoměřicích, tam mě Petr moc nepotřeboval, protože trať byla tak jednoduchá, že si ji snad i pamatoval sám. Sice jen 2x 1,5km, ale zábava byla, viz. onboard video z druhého průjezdu.
Ráno jsme vyrazili na první tři RZ (číslo 3-5), počasí bylo OK, ale po noci na silnici mokro, všuda bahno a listí, takže Petr honil volant tak, že nám začalo téct servo (na videu komentář ve 2:10), což nakonec bohužel nebyl jediný problém. Kromě toho, že jsme před čtvrtou RZ nemohli nastartovat a pomohlo až roztlačení a start na zpátečku přes spojku (Petr komentuje hned na začátku videa), proběhlo na trati také několik krizových situací, kterých bylo ve čtvrté RZ na můj vkus až moc (na videu níže v čase 7:30, pak další následovaná Péťovo bláznivým smíchem a komentářem v 7:58). Nakonec nám na jejím konci také necelý kilometr nefungovalo řazení (čas 8:35). Zůstala nám tam "viset" čtyřka a nikdo s tím nehnul, Petr jen zoufale ťukal do řadičky a ta se houpala jako oslí penis - navolno. Hbitě jsme jej ale opravili hned poté, co jsme na čtyřku přes chudáka spojku dojeli do cíle a už po cestě odhadli závadu na vypadlé lanovody na převodovce. Tři bindery a bylo spraveno (ty jsme samozřejmě neměli, takže "díky Štěpáne!"). Opravou jsme se zdrželi, takže i přejezd na pátou RZ byl maličko adrenalin - a už po cestě jsem koukal, že to s naftou není úplně slavné a přemýslel, jestli nám bude stačit na poslední RZ před servisem a cestu do servisu. Petrovi jsem nic neříkal, už tak byl z utrhlého lanovodu řazení dost hodně naštvaný. Když jsem mu po dojetí 5. RZ řekl, ať to do servisu moc nežene, abysme dojeli, zhrozil se. Ale dorazili jsme.
Proběhla standardní kontrola Johna, vše se zdálo tak nějak OK, až na to, že asi dvě minuty před výjezdem, kdy už jsme mířili do časové kontroly, zjistili, že jsme tak trošku zapomněli natankovat - takhle rychle jsme to snad ještě níkdy nezvládli. Jirka Fiala mocně nasál vzduch z hadice z kanystru a už se nám John plnil. Petrovi to sice přidalo trošku stresu do hlavy, ale ono mu to pak lépe jezdí.
Takže hurá, jedem další kolečko, RZ 6-8, auto pořád hůř a hůř táhne a v 8. RZ už jede skoro jako SDI, přičemž se nám fakt mocně hulí do kabiny. Po konzultaci s Reeshou z Dieselpower.cz v depu hledáme na rozžhavených trubkách a přírubách kolem turba problém a nakonec najdeme. Povolené dvě matky na přírubě na turbu a třetí matka úplně chyběla + kompletně vypadlé čidlo teploty spalin - 50% spalin šlo místo do výfuku někam do motorového prostoru a pak do kabiny. Už nestíháme před posledním kolečkem RZ nasadit lyžinu pod motor, takže domluva je, že pojedeme bez ní - opatrně. Vždycky, když mi Péťa před startem tvrdí, že pojedeme opatrně, musím se smát (viz. video níže 1:00, "pojedeme na klid"). Jakmile nás totiž odmávnou, nevidí, neslyší a letí. (čas 1:55 na videu) Ke konci už ho ani nezajímalo, jestli je to dvojka nebo trojka zatáčka (5:00 na videu), všechny pálil ve stejném stylu (video 6:30) a jen se smál, jak gumy kňučí (4:25 na videu).
Každopádně po tomhle všem jsme si dojeli, myslím si, pro zasloužené první místo ve skupině a mohli jsme si říct "konečně", ve Volném poháru jsme letos totiž doposud to štěstí neměli a poslední závod pro letošní rok se tak konečně stalo.
Koho by zajímala další onboard videa, nechť čekuje náš youtube kanál na https://www.youtube.com/user/FialaRallyTeam.
